Nejčastější problémy v ordinaci fyzioterapeuta

V apríl 8th, 2010, zveřejěno v: Uncategorized by

Bolesti zad a páteře (krční, hrudní a bederní)

VAS, LBP, lumbago, ischias, heksenšuš, radikulární syndrom, pseudoradikulární syndrom… Tyto všechny názvy jsou ve své podstatě synonymem bolestí zad. Většina těchto názvů se manifestuje bolestí, omezením pohybu, poruchou statiky páteře, zhoršením psychického stavu, pracovního/sportovního výkonu a omezením v soukromém životě. Dále je můžeme rozdělit na akutní a chronické bolesti zad tzn. jestli jde o nově vzniklé  obtíže (náhle), nebo dlouhodobě trvající obtíže.

Rozdílný charakter u těchto onemocnění má i bolest, která může být tupá vycházející ze svalů v oblasti páteře, křečovitá, pálivá/bodavá šířící se do končetin v přesně daných regionech, přenesená bolest (působí úplně na jiné části těla, než kde je lokalizovaný problém), ztráta citlivosti a nebo pocit ranní ztuhlosti.

Za vznikem bolestí zad stojí většinou multifaktoriální působení na organizmus (pohybový vývoj v dětství, sedavé zaměstnání, jednostranná zátěž, sdružená onemocnění, úrazy). Velký problém v začátcích onemocnění je bagatelizace problému (z námahy, stress, práce), ta může vyvrcholit až v degenerativní onemocnění páteře a chirurgické řešení. Degenerativní onemocnění vždy znamená změny na anatomické úrovni páteře, dochází ke špatné dynamice a statice páteřního sloupce a poškození okolních struktur (klouby, ploténky, nervy). Nejčastějším zástupcem je výhřez meziobratlové ploténky.

Příčiny bolesti zad:

  • funkční – jako důsledek chybné pohybové funkce svalového aparátu
  • anatomické – výhřez ploténky, stenóza páteřního kanálu, spondylolistéza, artrotické změny na drobných kloubech páteře

Bolest zad se snažíme řešit pomocí šetrných technik a přesně cílených cviků, která jsou stanovena na základě vyšetření funkčních změn organizmu. Cvičení má působit v místě problému, ale zároveň i na celý organizmus. Snažíme se o rychlé působení terapie a zároveň o dlouhodobý preventivní výsledek.

Co je whiplash injury neboli opěrkový syndrom?

Jedná se o zdánlivě nenápadné poranění, ke kterému dochází asi v 50 % případů všech dopravních nehod. Vzniká nejčastěji při automobilových kolizích způsobených čelním nebo zadním nárazem. Tomuto poranění jsou vystaveni jak samotní řidiči, tak i jejich spolujezdci. Další rizikovou oblastí pro vznik Whiplash Injury jsou sporty, při kterých může dojít k nárazu do hlavy, např. box, fotbal, hokej, lyžování nebo jízda na kole.

Při Whiplash Injury dochází k zhmoždění měkkých tkání v oblasti hlavy a šíje. Poškozen bývá hlavně svalově-vazivový aparát krční páteře. Různou míru pohmoždění vykazují také probíhající nervy, mícha a smyslové orgány.Vznikají mikroskopické trhlinky v okolí čelistního kloubu a hrtanových chrupavek. Pokud je náraz při dopravní nehodě silný a následný pohyb hlavy velmi prudký, může dojít i k vymknutí krčních obratlů nebo jejich nalomení. Zlomenina obratlů pak obvykle způsobí trvalé poškození míchy.

Nebezpečí a záludnost Whiplash Injury spočívá v tom, že se jeho příznaky nemusí projevit okamžitě.V prvních hodinách po nehodě mohou být příznaky „opěrkového syndromu“ zcela minimální. Pak nastupuje ztuhlost šíje, bolesti hlavy a celková nevolnost, dále se mohou objevit poruchy polykání, chrapot, dvojité vidění, závratě, nedoslýchavost nebo pískání v uších. Rentgenové vyšetření těsně po nehodě bývá často negativní.

Následky Whiplash Injury se mohou objevit až s odstupem několika týdnů i měsíců, nejsou vzácné i případy, kdy se příznaky objevily až s ročním odstupem. Správná a včasná diagnostika „opěrkového syndromu“ může výrazně snížit množství pacientů s trvalými následky tohoto poranění. Proto je třeba vždy věnovat pozornost celému mechanismu dopravní nehody a cíleně se dotazovat všech účastníků na možné poranění šíje a měkkých tkání hlavy.


Komenáře jsou uzavřeny.